V roce 2015 vznikla iniciativa “Libeňský most nebourat, nerozšiřovat”, na které jsem se osobně podílel. Zejména díky snahám Adama Scheinherra se tehdy podařilo shromáždit obrovské množství dat, posudků, vyjádření, které dokazovaly, že není radno tuto jedinečnou a hodnotnou stavbu bourat ani z ekonomického hlediska, a že projektovaný most dálničního typu je zbytečný.

K iniciativě se připojilo překvapivě velké množství obyvatel Prahy a most projektovaný Pavlem Janákem a Fratiškem Menclem v 20. letech minulého století se po mnohaletých peripetiích nakonec dočkal záchrany.

Iniciativa jednoznačně svědčí o tom, že občanská angažovanost každého jednotlivce má naději na úspěch a že je možno proti zbytečným stavebním projektům bojovat, ať jsou v jakémkoliv stádiu přípravy, jakkoliv podporované establishmentem. To je jednoznačné poselství dění kolem Libeňského mostu.

Poté, co se Adam Scheinherr stal pražským náměstkem pro dopravu, byla podniknuta celá řada kroků k revitalizaci mostu, rekonstrukce je v běhu a bude samozřejmě soutěž na přestavbu náspů na libeňské straně. Situace se do jisté míry otočila, nyní je na veřejnosti kontrolovat (bývalého) občanského aktivistu Scheinherra, zda vše probíhá v souladu s pravidly. Věc, která nás už předběžně mrzí, je neuspokojivý rozvoj nehezké zástavby kolem, příliš zahuštěné, málo dostupné pro obyčejné lidi a nepříznivé pro rozvoj občanského soužití. Most má ale zaslouženou naději na plnohodnotné přežití.