K námětu této mé “zpovědi” mě ponoukal článek v Lidových novinách z 13. srpna Nezešílet ve městech, který konstatuje, že život ve městě přináší mnoho výhod, ale je také “…spojen se zvýšeným rizikem rozvoje psychických poruch”. Článek se především věnuje problému neuspokojivého duševního stavu osamělých lidí, především seniorů, ale stále se zvyšující koncentrace lidí není vhodná pro psychicky stav kohokoli.

Postavení vysokopodlažních budov na několika místech pražského sídliště Kobylisy zřejmě radikálně nezvýší počet osamělých seniorů, ale ke zlepšení kvality životního prostředí stávajících obyvatel určitě nepřispěje. Rád podepíšu petici proti stavbě těchto věžáků, jak ji plánuje firma CPI Reality podnikatele diskutabilní minulosti Radovana Vítka.

Ano, místo, kde bydlím a kde by měly být postaveny, je zralé pro radikální asanaci. V současné době tam stojí zašla přízemní budova obklopující prostor s neudržovanými stromy a s rozbitou dlažbou, kdysi určený pro odpočinkové posezení, dnes frekventovaný bezdomovci a lidmi s plechovkou piva v ruce. Na jedné straně chátrajícího plácku je zevnějškem neatraktivní čínská restaurace, supermarket Norma, doplněno několika dalším menšími podniky, na druhé straně stojí populární hospoda, zastavárna a vietnamská prodejna. Ty všechny si zaslouží buď radikálně remodeling, nebo zbourání a postavení nových přízemních budov.

Hned vedle a za zády tohoto smutného komplexu jsou jsou 11 až 13 patrovém věžáky, každý z nich obsahuje až přes 200 bytových jednotek. Postavení dalších by drasticky zvýšilo koncentraci obyvatel, a to bez rozšíření a zlepšení nutných veřejných služeb.

“Jak ve městě ve zdraví přežít?” je podtitulek zmíněného článku v lidových novinách. Jistě ne tak, jak má být v úmyslu miliardář Vítek. Je zřejmé, že jemu a jeho firmě jde jen o “bottom line” v jejich výroční správě, to jest o čistý zisk. To je v pořádku pro firmu, ale kvalita života městských obyvatel je a měla by být městské radě přednější a povolení ke stavbě by měla neměla vydat.

Ne každý obyvatel věžáků a paneláku má chalupu lesa, na louce, u rybníka. Ne každý obyvatel věžáků a paneláků se může pravidelně “nadýchnout čerstvého vzduchu” někde v přírodě, venku z města, jak doporučuje uvedený článek. Tisíce lidí jsou odkázáni na své domácí prostředí, které by mělo být co nejpříjemnější, nejzdravější a nejpřátelštější. K tomu by nové věžáky podnikatele Vítka jistě nepřispěli. Ty by jen přispěly k dalšímu “zvýšení rizika rozvoje psychických poruch”. Opravdu rád podepíšu petici proti jejich postavení.

Mám k tomu i osobní důvod. V USA jsme byli typická středostavovská rodina, která si po cílevědomém spoření koupila vlastní domek v klidném, čistém, zeleném prostředí, kde se mohl rozvinout rodinný život a přátelské sousedské vztahy. Kde se lidé poznali, při setkání se pozdravili a popřáli hezkého dne. A kde se vždy úspěšně postavili proti narušení kvality jejich života. Já sám se k podobnému životnímu stylu můžu vrátit i zde v Čechách. Ne tak tisíce, pro které je “únik” z města náročný, mnohdy i nemožný.

Když jsem loni v srpnu začal psát své “zpovědi”, chtěl jsem věnovat úsměvným prkotinám z mého života a ze života kolem mne. Ovšem, život není jen úsměvná prkotina, život má svá zádrhely, konflikty a nepříjemné události, kterým se nemohu vyhýbat, chovat se tak, jako když neexistují. To by bylo falešné. Přesto slibuji, že se častěji vrátím k úsměvným prkotinám.

Zpověď Petra Bíska, spolupracovníka MF Dnes