Ve volební kampani jsme opakovali, že chceme přenést Prahu 8 do 21. století. Někomu to mohlo připadat příliš nadnesené, ale ono nebylo. Ani trochu…

Minulý čtvrtek se odehrálo jedno z nejdůležitějších jednání komise pro kulturu tohoto roku, na níž se diskutovalo a hlasovalo o rozdělení dotací. Členka komise Kája Gattermayerová dopředu upozornila na to, že zvolené datum nemůže být přítomna osobně a byla tajemníkem komise - panem Slabým - ujištěna, že to není problém. Připojí ji online. Už se to tak prý v minulosti dělalo.

Jenže před začátkem přišla zpráva o problémech, zrušení Google Meet a nakonec jen sms zpráva:

“Připojení se ani za pomoci kolegů z komise nedaří. Asi to bohužel necháme tak a budeme bez vás. Usnášení schopni jsme.”

Při rozdělování peněz kulturním projektům nemá naše městská část finanční možnosti nechávat vypracovávat posudky ohledně žádostí odborníky. V komisi sedí členové, jejichž kulturní zkušenost je třeba jen jednooborová nebo spočívá pouze v tom, že prostě rádi chodí do kina. Proto je při rozdělování dotací nadmíru důležitá diskuze všech členů a propojení jejich vzájemných znalostí a zkušeností. Nemá být cílem si to prostě jen nějak odhlasovat. Cílem má být společně žádosti skutečně ohodnotit.

Ať už naši zástupkyni nikdo připojit nemohl nebo nechtěl, šlo z našeho pohledu o projev velké arogance. Nastudovat desítky žádostí s takovou pečlivostí stálo Karolínu opravdu hromadu jejího volného času. Ale to vlastně nevadí. Na osmičce se přeci čas zastavil. Zůstal zaseklý v devadesátkách. V době arogance. V době, kdy online videohovor byl jen šílenou představou sci-fi spisovatelů.