Sídliště Ďáblice patří z hlediska kvality života mezi nejvíce ceněné městské lokality v Praze, a to i díky občanské vybavenosti a dostupnosti. Koncepčně neřešeným problémem je kvalita chodníků pro pěší. Ty rok od roku závažně degradují, opravy povrchů a „záplatování“ jsou prováděny ledabyle a vytvářejí nové nerovnosti a překážky. Snahy o úpravy a zlepšení přístupu či sjezdů pro kočárky a vozíky na přechodech jsou často realizovány bez pochopení, jak tato kolečková vozítka – invalidní vozíky, chodítka, nákupní tašky na kolečkách a kočárky – vlastně fungují. Výsledek tedy často neodpovídá potřebám lidí, kteří je používají.

Sídliště přitom demograficky stárne, ale zároveň i omlazuje. Rozbité chodníky tak komplikují pohyb nejen starším obyvatelům s nákupními taškami na kolečkách, uživatelům kolečkových chodítek, osobám na invalidních vozících i slabozrakým a nevidomým, ale i rodinám s dětmi v kočárcích.

Některé překážky mohou být dokonce nebezpečné. Příkladem je příčná prasklina přes celou šířku chodníku, široká zhruba deset centimetrů, hluboká pět centimetrů, s kolmými hranami na obou stranách. Nebo ostré hrany u snížených nájezdů na přechodech.

Tam, kde nerovnosti způsobují kořeny stromů, je nutná úzká spolupráce s odborem životního prostředí a kvalifikovaným dendrologem. Není cílem stromy radikálně kácet, ale musíme hledat řešení, které zachová zeleň i bezpečný průchod. A to určitě jde.

Problém kvality chodníků na sídlišti Ďáblice rozhodně není marginální. Je potřeba ho řešit rychle, systematicky a s respektem k potřebám všech obyvatel.