Milá Dagmaro, před šesti lety jsem Ti slíbil, že vystoupím na sokolském sletu. Vím, že jsem Tě zklamal a nestihl ten v roce 2018, ale já bych to tehdy jednoduše a prostě nezvládl. Byl jsem ještě příliš čerstvý exulant navrátilec a navíc jsem měl dost náročný závazek jako veslařský trenér. A tak až letos jsem se přihlásil do Sokola s tím, že vystoupím v sekci seniorů a seniorek. Trošku mě nedávno postrašilo mé zdraví, ale na vystoupení v seniorském Jdi za štěstím jsem ještě měl. Já hraju seniorský tenis, sice jen pohodovou čtyřhru, ale pro mé nohy to jsou často docela náročné dvě hodiny. Takže fyzička dosud byla.

Nečekaný problém se zrodil v mé hlavě, která odmítala zapomenout moji mnohaletou rozcvičku, a tak mi pochopení a přijetí nových cviků a pohybů trvalo poměrně dlouho. Navíc, nacvičoval jsem jako jediný muž ve skupině sedmi žen a to ještě umocnilo zmatek v mé hlavě. Nesnadno jsem rozeznával, které povely patří mně a které jsou pro seniorky.

Zachránilo mě vzorové video, které natočil Sokol Pražský již na podzim loňského roku. Celé vystoupení bylo rozděleno do sedmi úseků, které jsem si doma při doprovodné hudbě postupně nacvičoval. Jen mi scházely přechody mezi jednotlivými úseky. To mi řadu týdnů nešlo, při nácviku ve skupině mě to trápilo.

Nácvik byl několikaměsíční proces. Dojížděl jsem z Ládví přes celou Prahu do Sokola Spořilov Scheinerovy župy, kde jsme se pod vedením Jany a Milana Sobotových po nedělích scházeli. Já jsem se pak doma při videu a s podrobným manuálem v ruce soustředil na detaily, které mě při společném nácviku trápily. Později jsme si při oblastním a krajském sletu ve větších uskupeních ověřili, na co se musíme víc soustředit.

Ovšem největší zátěž nás teprve čekala. Tou byl vlastní týden všesokolského sletu, který proběhl první červencový týden v areálu fotbalového klubu Slavia Praha v Edenu. Po nedělním průvodu Prahou z Václavského náměstí na Staroměstské začal nácvik seniorů a seniorek z celé republiky, první dva dny ráno od sedmé hodiny na seřadišti, od středy až do pátečního závěrečného vystoupení na hlavním stadionu.

Když jsem zjistil, jak bude sletový týden nabitý, vyhradil jsem si ho striktně pro slet. A dobře jsem udělal – ve čtvrtek jsme během dne proběhli dvě generálky, večer pak vystoupení 1. programu, a to nejen za přítomnosti pana prezidenta Pavla, ale také při průtrži mračen, která se pro naše vystoupení změnila v milosrdné mrholení.

Pátek byl krásný den. Senioři a seniorky byli na 2. programu poslední a povedlo se nám to. Plné tribuny nás odměnily potleskem vestoje. Po nás už bylo jen závěrečné Ktož jsú boží bojovníci a stahování vlajek. Já jsem si slova husitského chorálu ještě v tramvaji po cestě do Edenu zopakoval, abych si ho spolu se sborem hřmícím z reproduktorů zazpíval.

Milá Dádo, byl to pro mne mimořádný zážitek a já Ti moc děkuji, že jsi mne tenkrát přesvědčila, abych se do Sokola přihlásil a na sletu vystoupil. Nebylo to snadné, ale tak intenzivně krásně jsem si obě závěrečná vystoupení v sokolské atmosféře užil, že se těším na příští slet. Ten bude sice až za šest let, ale já se budu držet, abych na to měl, když už ne jako senior, tak v té nejstarší skupině Věrná garda.

Ne vše je shnilé v Zemi české. Máme tu hrdé sokoly.