Úplně na počátku bychom si měli položit otázku, co všechno považujeme za sport. To, že naše děti chodí hrát fotbal za Meteor nebo Slovan, je jasné. Ale může být sportem třeba discgolf nebo žonglování? A co třeba to, když si děti chodí hrát a zároveň se vzdělávat do skautských kluboven? Ve všech případech jde kromě pohybu také o podporu kamarádství, fair-play a o prevenci kriminality.

Většina pražských škol vychovává budoucí občany, kteří se budou schopni prosadit. To ale nezvládneme jen tím, že se o tom budeme bavit. Bylo by skvělé, kdybychom dokázali dát osmičkovým školám finanční prostředky na aktivity, které se na hřištích dějí i po skončení výuky.

Ještě za svého působení v Plzni jsem byl svědkem silné lobby sportovních klubů v komisích pro volnočasové aktivity dětí a mládeže. Upozorňoval jsem na to, že volný čas dětí a mládeže nejsou jen velké sportovní kluby, a že dotace nemají téct pouze tam. Měli bychom podporovat všechna odvětví volného času – malé sportovní kluby, netradiční a rozvíjející se sporty, skautské oddíly, sousedská sportovní utkání či domy dětí a mládeže, zkrátka všeobecný pohyb dětí a mládeže. Umějme děti alespoň na pár hodin týdně odtrhnout od všech sociálních sítí.

Podtrženo sečteno: Proč by městská část měla podporovat velké sportovní kluby, které jsou podobné velkým podnikům, co hospodaří s milionovými rozpočty, sahají si na velké granty z magistrátu či ministerstva, a ještě k tomu vyplácí i obří odměny hráčům? Měli bychom podporovat hlavně ty menší, které si na finanční prostředky odjinud nemohou sáhnout, a pro volný čas dětí a mládeže na Praze 8 mají mnohem větší efekt.