Mně jen tak něco neuteče, jsem vnímavý vůči okolí. Snad proto jsem měl během 57 let řízení auta jen pár malých bouraček. Když totiž někam jedu, moje pozornost je soustředěna především na to, co se kolem mne a mého auta děje. Mnohokrát mi to pomohlo předejít kolizi nebo ji alespoň zmírnit. Má to ale i negativní následek - nepamatuji si trasu, kterou jedu poprvé, tak aby byla moje příští podobná vyjížďka snazší.

Například? S kolegou trenérem jsme každý rok jezdili na veslařskou regatu z Long Islandu do sousedního státu New Jersey. Tříhodinová trasa po dálnicích byla snadná k zapamatování si, ale ne pro mě. A tak se stalo, že když jsem ji jednou jel bez kolegy-navigátora, s autobusem plným nádrže jsem zabloudil. Trapas jak řemen. Na závody jsme dojeli na poslední chvíli.

Minulý týden se mi tato vlastnost při inauguraci prezidenta Petra Pavla naopak vyplatila. Nejprve jsem se chystal být přítomen na třetím nádvoří Pražského hradu, když prezidentský pár přijde na balkon, anebo na Hradčanském náměstí při projevu úcty k TGM položením věnce u jeho sochy. Nakonec jsem se ale rozhodl, že zůstanu doma, u televize, protože to mi dává možnost sledovat nejen vystoupení prezidenta Pavla a jeho manželky Evy, ale i různé další slavnostní ceremoniály. A vyplatilo se mi to.

S občasnou slzou v oku jsem tedy sledoval televizní přenos inaugurace, těšil se z radostné atmosféry. A právě jedna drobnost, která mi při tom neunikla, se stala podkladem této mé “zpovědi”.

Když prezidentský pár přicházel Vladislavským sálem, všiml jsem si, že v jednom momentě Petr Pavel otočil hlavu na stranu a prstem si ťuknul na kravatu. Co to bylo za záhadný signál? A také jsem v tom samém momentu spatřil, jak z řady stojících hostů na vteřinku vykoukla hlava mého dlouholetého přítele ještě USA Martina Jana Stránského. To, že Martin, významný Čechoameričan a skálopevný český patriot, byl při skládání prezidentského slibu jako host, mě ovšem nepřekvapilo. Ale že by to Pavlovo ťuknutí na kravatu a rychlý pohled stranou nějak souvisely s Martinem?

Dárek pro ministra

Druhý den jsem Martinovi poslal esemesku, že jsem ho ve Vladislavském sále zahlédl. Martin mi to obratem takto vysvětlil (GPP je zkratka pro generál Petr Pavel):

“Ahoj Petře. Je to pravda, bylo to tak. Kravatu jsem věnoval (nikoli půjčil) GPP při příležitosti, když oznámil kandidaturu u Písecké brány, se slovy: “Tuhle kravatu dal mému pradědovi TGM, vraťte ji na Hrad.” Kravatu jsem dostal od mého dědy Jaroslava (byl ministrem spravedlnosti a pak školství svobodného ČS), který ji dostal od svého otce Adolfa, který ji dostal jako první ministr obchodu přímo od TGM v roce 1918, když dával všem prvním ministrům první vlády ČS kravatu. Kravatu jsem nosil při vzácných příležitostech, při kterých jsem se ocitl na Hradě, např. když jsem se sešel s Václavem Havlem anebo když jsem moderoval Forum 2000 na Hradě. Kravatu si Pavel vzal a myslím, že gesto si vzal srdci, což o něm hodně vypovídá. Měl ji na sobě, když kandidaturu oznámil. Při inauguraci, když kolem mne šel s manželkou a uviděl mě, tak na ni ťuknul, aby mi ukázal, že splnil naše společné přání. Neuvěřitelné gesto, neuvěřitelný moment, který mluví za vše.Kruh se uzavřel. Ať žije naše země, ať žijeme my! Martin J. Stránský”

Bravo, pane prezidentem Petře Pavle! Bravo, Martine! Bravissimi!

Zpověď Petra Bíska, spolupracovníka MF Dnes