Situaci, ve které se momentálně v České republice nacházíme, nečekal nikdo z nás. A to i kdyby kdokoliv tvrdil tisíckrát, že ano. Nelze říci jeden nejsilnější zážitek. Lze ale říci, že největším zážitkem je jakási pospolitost české společnosti. Desítky tisíc lidí po celém Česku šijí roušky, například Anna Filínová, Markéta Čermáková a Kamila Murphy z pirátského kruhu na Praze 8 zavařily své šicí stroje a ušily během krátké chvíle stovky roušek pro ty, kteří je nejvíc potřebují. Během necelých 24 hodin se také vybrala rekordní částka a to 10 milionů korun na vývoj plicních ventilátorů, lihovarníci jako je Martin Žufánek místo alkoholu vyrábějí dezinfekci (byť sami vědí, že za to mohou být popotahováni), Josef Průša vyrábí na svých 3D tiskárnách ochranné štíty pro lékaře a mnozí podnikatelé na své náklady přivážejí do Česka chybějící zdravotnický materiál.Takhle bychom mohli pokračovat dále – za těmi nejsilnějšími zážitky totiž nestojí ani vláda, ani město, ani žádná městská část. Stojí za nimi ti, kterým jde o to, aby se dělal svět lepší. Všichni se v mnohém snaží táhnout za jeden provaz.

I když bychom našli jeden zážitek – a sice jednání radního MČ Praha 8 Slobodníka. Zatímco totiž jiní pomáhají, jak nejlépe mohou, najdou se i takoví, kteří se v této době snaží obohatit, kšeftují s dezinfekcí a nebojí se si říci o 10 až 15 procent ze zakázky za desítky milionů korun. Je dobře, že radní Slobodník rezignoval, a oceňuji všechny, kteří se proti jeho údajnému jednání postavili.

Tento příspěvek nemá být ale negativní, proto skončím pozitivně – děkuji všem, kteří se jakkoliv zapojili a nadále zapojují tak, abychom to všichni společně zvládli.