Aktuality

K námětu této mé “zpovědi” mě ponoukal článek v Lidových novinách z 13. srpna Nezešílet ve městech, který konstatuje, že život ve městě přináší mnoho výhod, ale je také “…spojen se zvýšeným rizikem rozvoje psychických poruch”. Článek se především věnuje problému neuspokojivého duševního stavu osamělých lidí, především seniorů, ale stále se zvyšující koncentrace lidí není vhodná pro psychicky stav kohokoli.

Potkávám stále více rozmanitých lidí, kteří se straní veřejného dění. Nestraní se veřejného života, ale jen dění, tj. civilizačního šumu a mumraje, který se na nás v tomto a v příštím a v popříštím okamžiku neúprosně valí. Jedno mají společné – odmítají televizi jako zdroj informací, ignorují tisk a nechodí k volbám. O jedné odrůdě těchto lidí žijících na Šumavě píše Aleš Palán v jeho Samotáři ze Šumavy. Je to rezignace na městský, a nejen městský způsob života jak řemen.

Mně jen tak něco neuteče, jsem vnímavý vůči okolí. Snad proto jsem měl během 57 let řízení auta jen pár malých bouraček. Když totiž někam jedu, moje pozornost je soustředěna především na to, co se kolem mne a mého auta děje. Mnohokrát mi to pomohlo předejít kolizi nebo ji alespoň zmírnit. Má to ale i negativní následek - nepamatuji si trasu, kterou jedu poprvé, tak aby byla moje příští podobná vyjížďka snazší.