Všichni bychom byli bývali rádi, kdyby po rozhodnutí Rady Hlavního města Prahy v roce 2016, že Libeňský most bude rekonstruován, někdo vytáhl ze šuplíku perfektní projekt, všechny instituce ho urychleně schválily a rekonstrukce byla hotová do pár let.

To se jak známo nestalo.

Zájem předchozích vlád o údržbu a rekonstrukci mostů a komunikací vůbec byl téměř nulový. Není se čemu divit: jsou to projekty, které v jednom volebním období nedokončíte a hrozí, že to voliči vyloží jako váš neúspěch, pásku pak bude stříhat váš následovník.

Přípravy rekonstrukce tak mohly začít až v roce 2018, kdy se primátorem stal Zdeněk Hřib a Adam Scheinherr jeho náměstkem pro dopravu. Od té doby ta věc běží tak rychle, jak to jen jde, a za to jim patří dík.

Po téměř devadesáti letech naprosto zanedbané údržby si most dovolil na jednom místě ukázat slabost a možná bude na několik dní uzavřen. Na sociálních sítích hlučně rezonují výkřiky, že měl být dávno zbourán. To je vtip? Vyhazujete svoje SUV, když mu praskne pneumatika? Dáte babičku do domova důchodců, protože bude týden chodit o holi?

Naopak, že těch závad je tak málo, je jasným důkazem mimořádně kvalitního provedení stavby Libeňského mostu v 20. letech 20. století a nutnosti jeho zachování.

Kdo hledá viníka, nechť se porozhlédne po bývalých nečinných porevolučních vedeních města.