Potkávám stále více rozmanitých lidí, kteří se straní veřejného dění. Nestraní se veřejného života, ale jen dění, tj. civilizačního šumu a mumraje, který se na nás v tomto a v příštím a v popříštím okamžiku neúprosně valí. Jedno mají společné – odmítají televizi jako zdroj informací, ignorují tisk a nechodí k volbám. O jedné odrůdě těchto lidí žijících na Šumavě píše Aleš Palán v jeho Samotáři ze Šumavy. Je to rezignace na městský, a nejen městský způsob života jak řemen.

Jim podobní lidé sice zůstávají v centru dění, ale svým svobodným výběrem redukují denní stresy. Příklad? Při rekonstrukci bytu jsme na doporučení přítele poznali mladého muže, který byl nejen mimořádně zdatný řemeslník, ale také překvapivě moudrý a vyrovnaný člověk. Noviny nečte, televizi doma nemají. Na jeho osmiletém synovi jsem nezaznamenal nějaké negativní následky, které by takové netradiční prostředí mohlo vyvolat.

Já jsem příliš starý a ve svých zvycích a potřebách natolik zakonzervovaný, že na podobný únik nemám odvahu, a tak o tom budu jen snít a nadále se frustrovat z vyhrocujícího se rozkolu v naší společnosti. Asi by mně pomohlo, kdybych ignoroval negativní komentáře některých komentátorů, ale nějak se k tomu nedokážu rozhodnout. Bojím se snad, že bych o něco přišel? Že bych nebyl dost dobře informován? Sleduji je, čtu je, poslouchám je, přestože mě často rozčílí.

Ve hlavním deníku psal přední komentátor o nedávné aféře v Pirátské straně, kdy byla z jejího Republikového výboru většinou hlasů odvolána dlouhodobá členka Pirátů Jana Michailidu za opětovné veřejné vyjádření jejího zájmu o komunistickou ideologii – stručně řečeno. Je to interní záležitost Pirátské strany, ale není na škodu, když o tom česká veřejnost ví. Ovšem, je důležité, jak se o tom veřejnost doví. Bude ta informace založena na faktech, nebo ji budeme interpretovat, jak se nám hodí?

A to se právě stalo, došlo k účelovému pokroucení skutečnosti. Pro vyloučení Michailidu hlasovalo v celostátním fóru 53 procent hlasujících členů Pirátské strany, proti bylo 47 procent. Takto předloženo to vypadá, že 47 procent členů bylo proti vyloučení obviněné, a tak to předložil české veřejnosti komentátor. Jako když těch 47 rocent je ochotno tolerovat komunistické tendence. Což z nich dělá podpůrce této prohnilé, zdiskreditované ideologie a z Pirátské strany neomarxistickou organizaci.

Skutečnost je ale jiná. Těch 47 procent nehlasovalo proti jejímu vyloučení, ale pro „ukončení jednání bez přijetí usnesení“. Jednoduše řečeno, v rámci svobody projevu chtěli nechat Janu Michailidu být na pokoji. To je ovšem velký rozdíl od toho, co napsal onen komentátor. Tomu se podařilo utvrdit ve veřejnosti rozšířenou domněnku, že Pirátská strana je neomarxistická, a protože něco podobného se jí stalo v nedávné minulosti, je v tom také nenapravitelná. To je ovšem falešné zkreslení skutečnosti, jehož cílem zřejmě je postrašit českou veřejnost, a tím zabránit růstu popularity této strany. Nemůže mě nenapadnout nic jiného, než je to je úmyslný záměr komentátora. Úplně první Pirát, kterého jsem po mém návratu z USA poznal, byl Josef Kadleček ml., syn z rozsáhlé rodiny Kadlečků, která bydlela a dosud bydlí tam, kde já jsem vyrůstal a všechny je znal. Čeští patrioti Kadlečkovi byli známí svým jasným, hrdým, protikomunistickým postojem. Všechny tři generace, žádná černá ovce mezi nimi nebyla. Žádní političtí levičáci, ani současní neomarxisté.

Petr Bísek