Na tomhle se jistě shodneme. Náměstí na Stráži na Bulovce by mělo být opět náměstím, nikoliv pouze velkým parkovištěm.

Kdysi to bylo místo, které žilo. Byl tady park a stál tady i legendární kruhový secesní pisoár. Drobnou stavbičku obdivoval při své návštěvě Prahy i slavný architekt Le Corbusier. Náměstí měl rád i libeňská legenda Bohumil Hrabal.

Kvůli stavební uzávěře pro stavbu Libeňské spojky se tady ale nic moc dělat zatím nedá, a je to škoda. Nemůžeme desítky let čekat, jestli se tunel postaví nebo ne. Jsem přesvědčen, že by náměstí nemělo být dál pouze velkým nevzhledným parkovištěm. Existují plány na dostavbu náměstí a jeho proměnu v místo pro život. Vyrůst by tady mohlo několik domů s byty, v parteru by mohly být obchody a v podzemí parkoviště. Zvláště pořádný supermarket v Horní Libni dlouhodobě chybí. Samozřejmostí je pak i nová zeleň.

Co vy na to?

Možná se ještě ptáte, proč se tohle náměstí, které ve poslední desetiletí moc náměstí nepřipomíná, jmenuje Na Stráži. Název pochází z počátku 20 století, kdy na místě dnešního domu čp. 85 byla skalka a na ní stál zámeček. Když v roce 1757 Prusové rychle ustupovali z Prahy, zapomněli tu vojáka, který zde držel stráž. Na paměť této události tady místní obyvatelé umístili plechovou figuru onoho pruského strážného v plné zbroji. Místu se pak začalo říkat Na Stráži. A k tomuto místu se váže ještě jedna historka – ve dvoupatrovém zámečku později žil i ředitel Stavovského divadla Jan Karel Liebich, rodem z Pasova. Ten o vánocích v roce 1812 předvedl poprvé na území dnešní Prahy vánoční stromek s rozsvícenými svíčkami a s ozdobnými řetězy z papíru. To je hezké, viďte?

Rád bych, abychom začali pracovat na tom, aby se z Horní Libně stalo opět místo pro život, a celá oblast se začala rozvíjet.