Proto vznikly příspěvky investorů na veřejnou vybavenost. Nejčastěji mají jednu ze dvou podob. Buď developer přispívá do fondu městské části, která z těch peněz později staví nebo vykupuje pozemky. Anebo vybavenost postaví rovnou sám a předá ji hotovou. Možností je ale víc — investor může městu převést pozemky, předat byty nebo obnovit původní objekt. V praxi se formy často kombinují.
Obě cesty mají smysl, jen v jiných situacích
Tam, kde vybavenost může být přímo součástí projektu, je druhá cesta obvykle rychlejší. V Praze se v posledních letech otevřelo několik mateřských škol, které postavil developer na vlastním pozemku a na vlastní náklady jako součást rezidenční čtvrti. Městská část je převzala do správy, dokoupila nábytek a pomůcky a začala učit. Jinde radnice dostala školku do dlouhodobého bezplatného užívání s možností pozdějšího odkupu a nemusela hledat peníze ve chvíli, kdy je potřebovala jinde.
Výhoda je zřejmá. Developer staví každý den, má na to lidi a nese riziko. Radnice nemusela shánět pozemek, vypisovat tendr, vybírat projektanta a roky čekat.
Jenže takhle to nejde vždycky. Velká základní škola za miliardu korun přesahuje možnosti jednoho projektu i jednoho příspěvku. Někdy v území prostě není vhodný pozemek, někdy je potřeba navýšit kapacity rychle a nezávisle na tom, kdy se konkrétnímu developerovi rozjede stavba. V takových případech je nejúčinnější cestou často to, že pozemek koupí městská část a školu postaví sama nebo ve spolupráci s hlavním městem. To není selhání, to je normální nástroj — a budeme ho používat.
Rozdíl není v tom, kdo drží lopatu. Rozdíl je v tom, jestli se o vybavenosti mluví na začátku, nebo až když je čtvrť hotová.
A jak to vypadá u nás na Rohanu
Na Rohanském ostrově vyjednalo hlavní město spolu s městskou částí od developerů příspěvek na novou základní školu pro zhruba devět set žáků. Dohromady jde o 650 milionů korun z celkových nákladů kolem miliardy.
To je dobrá zpráva a nikdo ji nezpochybňuje. Ukazuje, že systém příspěvků funguje a že lze vyjednat velkou částku.
Problém je tempo. Dohoda o příspěvku pochází z roku 2022. Investorem školy je Praha 8, vedení radnice bylo u projektu od začátku — starosta zasedal přímo v porotě architektonické soutěže. Přesto se nepodařilo dohodnout s jejím vítězem na ceně za projektovou dokumentaci a musel nastoupit druhý v pořadí. Škola se měla otevřít na jaře 2029. Tenhle termín už reálný není a do země se zatím nekoplo.
Developer je přitom o několik kroků napřed. První čtyři domy se 220 byty dokončuje, letos zahajuje druhou etapu se 640 byty za osm miliard korun a připravuje centrální část čtvrti za dalších patnáct miliard. Na sousedních pozemcích vzniká Nový Rohan s bydlením pro víc než dva tisíce lidí. Celá lokalita má mít nakonec kolem jedenácti tisíc obyvatel.
Nejde o to hledat viníka. Příprava velké školy je náročná věc a městské části nejsou stavební firmy. Nicméně čtyři roky od dohody o penězích k prázdnému pozemku je rozdíl, který si zaslouží vysvětlení.
Od září platí nová pravidla hry
Prvního září 2026 nabyl účinnosti Metropolitní plán, první nový územní plán Prahy po sedmadvaceti letech. Přinesl zásadní změnu. V transformačních a rozvojových plochách je uzavření plánovací smlouvy s městem podmínkou pro povolení stavby, pokud záměr přesáhne velikost stanovenou pro danou lokalitu. Dřív šlo o dobrovolnou dohodu, kterou developer mohl a nemusel přijmout. Dnes je to podmínka.
Obsah té smlouvy ale plán ve většině lokalit nepředepisuje. Vyjednává se případ od případu.
Poprvé tak má veřejná správa v ruce skutečný nástroj. A zároveň to znamená, že hodně záleží na tom, kdo za Prahu 8 u toho stolu sedí, co dokáže vyjednat a jestli si pak pohlídá, že se dohodnuté opravdu postaví.
Co chceme dělat jinak
U velkých projektů chceme klást důraz na to, aby součástí dohody nebyla jen částka, ale i konkrétní stavba a termín. Tam, kde to jde, budeme hledat cestu k nefinančnímu plnění — školka nebo hřiště postavené přímo developerem a předané hotové ušetří městské části roky příprav. U menších záměrů naopak stačí příspěvek do fondu, jen musí být vidět, na co se použil.
Považujeme za samozřejmé, aby lidé věděli, kolik od investorů přišlo a co za to v jejich okolí vzniklo. Hlavní město takový přehled u plánovacích smluv vede a zveřejňuje včetně vyčíslení plnění. Na Praze 8 zatím chybí a chceme to změnit.
Stejně tak má smysl pokračovat ve výkupu pozemků pro školy a školky tam, kde je městská část potřebuje mít ve svých rukou. U samotné výstavby by pak mělo rozhodovat, kdo ji zvládne nejlépe a nejrychleji — ať už je to městská část, hlavní město, nebo developer.
A hlavně: o vybavenosti se má jednat na začátku, ne na konci. Aby škola stála dřív, než se lidé nastěhují — ne pět let po tom.
Nová výstavba má jít ruku v ruce s rozvojem celého okolí. Nástroje na to od letošního září konečně jsou. Teď jde o to je používat.