Ivo má přitom ke správě budov profesně blíž, než by napovídalo jeho vzdělání. Vystudoval práva, na Ministerstvu průmyslu a obchodu však působí na odboru hospodářské správy, který odpovídá za údržbu a provoz budov. Zkušenosti s poptávkami, výběrem dodavatelů a žádostmi o dotace se mu proto hodily, když začal hledat, kde dům zbytečně přichází o peníze.
Jedna z nejvýraznějších úspor přitom vznikla téměř nepozorovaně. Dům odebírá teplo z centrálního zásobování, dlouho ale neměl žádné zařízení, které by jeho množství řídilo. „Kolik tepla nám pustili, tolik jsme museli platit,“ vzpomíná Ivo. SVJ proto nechalo na patě domu instalovat regulaci tepla na vstupu a získalo na ni dotaci 100 tisíc korun od magistrátu. Potřeba tepla díky tomu postupně klesla na polovinu. V účtech se úspora projevuje až s odstupem, protože pevná složka ceny se odvíjí od spotřeby v předchozích letech.
Dešťová voda i vlastní studna
Podobnou proměnou prošlo i hospodaření s vodou. Dům potřeboval nové stoupačky, a když už se do rozvodů zasahovalo, Ivo navrhl doplnit k potrubí na studenou a teplou vodu ještě třetí větev – pro vodu užitkovou. Na ni jsou dnes napojené záchody a každý byt má pro ni samostatný vodoměr.
Užitková voda se shromažďuje v podzemní retenční nádrži, do níž se svádějí dešťové srážky. Nádrž je ukrytá pod pozemkem městské části a na povrchu z ní není vidět nic kromě malého zastřešeného vstupu. Na vybudování systému přispělo dotací Ministerstvo životního prostředí.
Suchá období však ukázala, že srážky na celoroční splachování nestačí. Dům si proto nechal vyvrtat 112 metrů hlubokou studnu, jejíž voda retenční nádrž doplňuje. Splachování je tak dnes ze sta procent zajištěné vodou z dešťových srážek nebo ze studny.
Tím ale plány nekončí. SVJ nechává vzorky vody ze studny podrobně analyzovat a porovnává nabídky na úpravnu. Pokud by voda dosáhla pitné kvality, mohli by ji členové SVJ využívat i k tomuto účelu.
Suterén, který začal vydělávat
Veškeré technologie spojené s vodou dnes mají zázemí v suterénu – v části domu, která prošla asi největší proměnou. Ivo jeho dřívější stav popisuje bez příkras: zrezivělé mříže, nepořádek, záchod plný pavouků a protékající trubky. Kolárna byla pod úrovní terénu, takže kdo měl kolo nebo kočárek, musel s ním výtahem nebo po schodech před hlavním vchodem.
Rekonstrukce stoupaček se proto spojila s přestavbou suterénu. Část sklepů se přestěhovala, vznikla velká technická místnost, bezbariérový boční vchod, a především nové nebytové prostory. Jeden z nich si pronajala například kadeřnice. Sehnat nájemce podle Iva nebyl větší problém. Nájemné putuje do fondu oprav, z něhož se přestavba postupně splácí. Jde tak o dlouhodobě výhodné řešení pro obě strany: nájemci získali potřebné zázemí a dům pravidelný příjem.
Další finance přináší domu internetové připojení. Poskytovatelé sice nabízeli vybudování infrastruktury zdarma, zároveň by však do ní nepustili konkurenci. SVJ proto investovalo do vlastní sítě – kabelů vedoucích do jednotlivých bytů i centrální skříně. Obyvatelé si tak mohou vybírat z více operátorů a ti za využívání společné infrastruktury přispívají do fondu oprav.
Nic z toho by ale nebylo možné bez souhlasu vlastníků. Větší investice musí podle zákona i stanov schválit kvalifikovaná většina. Nedůvěru podle předsedy nejlépe odbourávají konkrétní výsledky – a právě postupné změny se v tomto směru ukazují jako výhoda, protože každý úspěšně dokončený projekt usnadňuje cestu k dalšímu. „Lidi se změn bojí. Ale když vidí, že se věci postupně daří, přesvědčí se, že to jde,“ dodává Ivo.
Plány do budoucna
Dalším cílem je vlastní výroba energie. Samotná fotovoltaika by na poměrně malé střeše nedokázala pokrýt spotřebu elektřiny, mohla by ji proto doplnit malá větrná turbína. Na střechu panelového domu přichází v úvahu hlavně menší typ bez klasických lopatek. Přehled výrobců si Ivo mapuje pomocí umělé inteligence, kterou rád využívá i jinde. O tom, zda by se zařízení vyplatilo, rozhodne celoroční měření meteostanice umístěné na střeše. Zatím výsledky vycházejí spíše na hraně rentability, SVJ proto zvažuje také hybridní panely, které současně vyrábějí elektřinu a ohřívají vodu, případně malou plynovou kogenerační jednotku.
Na řadě je i kolárna. Stávající prostor v suterénu je pro 31 bytů nedostačující, a navíc zabírá místo, které by mohla využít technologie na úpravu studniční vody. SVJ proto plánuje odkoupit od městské části pozemek u domu a vybudovat na něm novou kolárnu pro více než 60 kol.
Řešení, které nemusí nutně platit pro každý dům
Příběh z Kobylis nelze jednoduše okopírovat. Starší objekty mají často výhodu v nevyužívaných společných prostorách – bývalých prádelnách, sušárnách nebo mandlovnách –, které lze proměnit k jinému účelu. V novostavbách podobné zázemí zpravidla chybí. Jinde zase technické podmínky nebo okolní pozemky neumožní vybudovat studnu či retenční nádrž. A v mnoha SVJ je problém sejít se vůbec v usnášeníschopném počtu, natož se shodnout na větší investici. Neméně důležitý je i lidský faktor: bez Ivova nasazení a zkušeností, by se řada změn v Kobylisích těžko uskutečnila.
Možností, jak získat podporu na úsporná opatření, je přitom více, než si mnozí uvědomují. Řada SVJ, ale i škol a dalších veřejných budov je nevyužívá – často proto, že o nich nevědí, nebo si nejsou jistí, jak o ně požádat. A to je škoda. Podle Iva, který je zastupitelem Prahy 8 za Piráty, by se zkušenosti z domu daly uplatnit i u budov, které spravuje městská část.
Kobyliský dům tak nenabízí hotový návod, který by šlo převzít beze zbytku. Ukazuje spíš, že i běžný panelák může postupně snižovat provozní náklady a získávat nové příjmy, pokud se najde někdo, kdo hledá příležitosti, prověřuje možnosti a dokáže pro ně získat sousedy. Výchozí podmínky se budou dům od domu lišit – otázku, co by šlo zlepšit právě u nich, si ale může položit každé SVJ.
