Rodiče tedy vzali věci do vlastních rukou a na místě, kde mělo být hřiště, začali improvizovat. Přinesli hračky, co dům dal: pár odrážedel, plastovou skluzavku, místo prolézaček se leze po kamenech, místo houpaček si pověsili provizorní houpačku na větev. Děti si tak mohou hrát, ale na důstojnou náhradu to zdaleka nestačí. Další hřiště, kde by mohli rodiče děti zabavit, prahajsou totiž poměrně daleko a se dvěma či více dětmi je to zejména ze vzdálenější části ulice Na Dlážděnce pro ne jednu mámu nebo tátu celkem náročné.
Soud ve sporu s vlastníky domu sousedícího s parkem nakonec rozhodl ve prospěch stavby hřiště a radnice získala stavební povolení. Všichni si mysleli, že teď už půjde všechno hladce. Jenže se tak nestalo. A přestože při únorových interpelacích na zastupitelstvu pan starosta ujišťoval, že už vybírají zhotovitele, kolaudační řízení bylo v listopadu zastaveno, protože stavebník ve stanovené lhůtě stavebnímu úřadu nedoplnil požadované podklady a neodstranil nedostatky ve vztahu k majitelům přilehlého domu.
A tak místní začínají s apelem znovu, protože sliby radnice o návratu pořádného hřiště jaksi vyšuměly. Mezitím děti rostou, rodiče ztrácí víru a trpělivost. Jenže zatímco radnice váhá, čas dělá své a částečně opravený park, který se stal terčem vandalů, tak pomalu chátrá.