Právě touto zmínkou z nového výzkumu zahájila ředitelka Kreativní Prahy Kristýna Kočová letošní Pražské kreativní fórum, které bylo zaměřeno na vztah mladé generace ke kultuře. Jako vždy byla akce špičkově zorganizovaná, ale tento rok navíc extrémně inspirativní právě pro vedení městských částí. Mnoho informací totiž nebylo aplikovatelných jen na vztah mladých ke kultuře, ale obecně na vztah mezi městem/institucemi a současnou generací do věku přibližně 30 let.
Mýtus, že se mladí prostě nezajímají, může být způsoben tím, že se jim často nabízí nerelevantní témata. To se nespraví jen přizpůsobenou marketingovou komunikací. Relevance vzniká porozuměním toho, co kdo řeší, vzájemným respektem a skutečným záměrem se k sobě přiblížit. Právě s tímto pohledem je potřeba číst i následující řádky.
Přednášející antropolog Andrés del Álamo Cienfuegos se zamýšlel nad tím, co vůbec znamená být mladý. Podle něj nelze říci konkrétní věk. Souvisí to s podmínkami, ve kterých žijete. Současná situace často dlouho neumožňuje se odstěhovat od rodičů či se finančně zcela osamostatnit. Tím se prodlužuje i doba mládí a spolu s tím také čas, kdy o sobě nemůžeme úplně rozhodovat sami. Kdy náš hlas není tak silný, nemá takovou váhu. Toto téma rezonovalo i v dalších přednáškách. Třeba úvahami o posunutí věkové hranice, do které máte jako mladý zlevněné vstupné či jiné výhody.
Cienfuegos upozorňoval také na absenci přelomového rituálu. Chybí nám jasná chvíle, kdy se řekne: teď jsi dospělý, na tvém hlasu záleží. Naopak online svět nabízí rychlý a snadný pohled do dospělosti. Proto je pro mladé tak přitažlivý. Přitom oknem do dospělosti může být třeba i muzeum. Jen se na tvorbu kulturní politiky musíme dívat touto optikou.
V České republice je škola často místem, kde se kultura odehrává a učitelé jsou těmi, kteří děti za kulturou obvykle berou. Tím ale podle Cienfuegose vzniká podvědomě spojení: kultura je rigidní, nudná, svázaná. Děti ji pak kvůli asociaci se školou nevnímají jako něco inspirativního, ani jako prostor, kde se mohu vyjádřit.
Oddělit vzdělávací instituce od kultury může být problém obzvlášť v menších obcích. V naší městské části ale máme možnosti tvořit a přizpůsobovat pro mladé přímo kulturní instituce. Tak aby to pro ně byl samostatný prostor, který je jejich, kde není učitel ani rodič.
Rikke G. Komissar z Národního muzea v Oslu popisovala, jak důležitá jsou pro jejich instituci data. Jak každý nápad testují, pak zkouší v praxi, vyhodnocují a na základě toho se učí. Každý rok dělají velký průzkum mezi mladými, zároveň umí získávat feedbacky i přímo na místě.
Díky tomu vědí, že:
- mladí chtějí zážitky prožívat s přáteli nebo rodinou,
- pro mladé jsou v kultuře důležité sociální aspekty,
- mladí se chtějí bavit,
- mladým záleží na ceně.
Je důležité skutečně vědět, jaká jsou přání které generace a ne si je pouze domýšlet. Proto je zásadní přímá komunikace s občany nebo sbírání dat formou průzkumů. V obou těchto směrech má Praha 8 ještě velké mezery.
Piet Forger z města kultury 2030 LEUVEN prezentoval 3 městské projekty:
- Stelplaatz – místo pro mladé, které řídí mladí, klub a skejtpark.
- Culturalshock – projekt, ve kterém dají prostor klasického divadla k dispozici mladým a dějí se tam věci jako je brunch s drag queens, čtení mladých autorů, DJs sety…
- Future Generations Lab – prostor ve staré městské radnici, kde se mladí mohou zaměřovat na témata, jak se bude měnit jejich pracovní i životní prostředí.
Všechny tyto projekty Leuvenu spojuje to, že mladí se na nich přímo podílí. Nejsou jen pozorovateli. Jsou jejich přímou a hlavní součástí. Dát inspirativním mladým lidem důvěru je jednoduchý klíč, který může odemknout dveře k celé jejich generaci v naší komunitě.
Samozřejmě ve všech úspěšných příkladech, které na PKF zazněly, hraje velkou roli to, že stát nebo město na kulturu dává nejen důraz, ale i velké peníze. Uvědomují si, jak důležitá kultura je a že je základním stavebním kamenem demokracie.
Praha 8 má v komunikaci k mladým velké mezery a celá radnice by se na záznam z Pražského kulturního fóra měla povinně podívat.