Snahy o úpravy a zlepšení přístupu či sjezdů pro kočárky a vozíky na přechodech jsou často realizovány bez pochopení, jak tato kolečková vozítka – invalidní vozíky, chodítka, nákupní tašky na kolečkách a kočárky – vlastně fungují. Výsledek tedy často neodpovídá potřebám lidí, kteří je používají.
Sídliště přitom demograficky stárne, ale zároveň i omlazuje. Rozbité chodníky tak komplikují pohyb nejen starším obyvatelům s nákupními taškami na kolečkách, uživatelům kolečkových chodítek, osobám na invalidních vozících i slabozrakým a nevidomým, ale i rodinám s dětmi v kočárcích.
Některé překážky mohou být dokonce nebezpečné. Příkladem je příčná prasklina přes celou šířku chodníku, široká zhruba deset centimetrů, hluboká pět centimetrů, s kolmými hranami na obou stranách. Nebo ostré hrany u snížených nájezdů na přechodech.
Tam, kde nerovnosti způsobují kořeny stromů, je nutná úzká spolupráce s odborem životního prostředí a kvalifikovaným dendrologem. Není cílem stromy radikálně kácet, ale musíme hledat řešení, které zachová zeleň i bezpečný průchod. A to určitě jde.
Problém kvality chodníků na sídlišti Ďáblice rozhodně není marginální. Je potřeba ho řešit rychle, systematicky a s respektem k potřebám všech obyvatel.